JSEM ZE ŽAMPACHU Z ORLICKÝCH HOR.. NEBYDLÍM TAM UŽ DLOUHO, SAMA BYDLÍM OD PATNÁCTI, TAKŽE JSEM NA TO UŽ ZVYKLÁ. JSEM VŠUDE JINDE PO REPUBLICE A PŘIJEDU DOMŮ TAK JEDNOU ZA MĚSÍC. PLZEŇ NENÍ MŮJ DOMOV. ÚPLNĚ JSEM SI NA NÍ NEZVYKLA, JE TO PRO MĚ JEN PŘESTUPNÍ STANICE A MÍSTO KDE STUDUJI. A BYDLET ZNOVU S RODIČI? TO ASI NE. I VÍKEND JE NÁROČNEJ..

SE STUDENTY SE PLZEŇ Z RÁNA PROBOUZÍ A RÁNO ZASE USÍNÁ. PRO MĚ MÍSTO PŘÁTEL, ROZLETU A ALKOHOLU.

MYSLÍM SI, ŽE PLZEŇ JE STRAŠNĚ PLACATÁ A TO SE MI NELÍBÍ. A JE TAKOVÁ SMUTNÁ. NĚKDY JDEŠ PO ULICI A STRAŠNĚ TO TU SMRDÍ. ALE JO.. MÁM PLZEŇ RÁDA, ALE HLAVNĚ KVŮLI VÁM… KDYBYCH TADY NEMĚLA KAMARÁDY JAKO JSTE VY, TAK BY MĚ TO TU NEBAVILO.. A BYDLENÍ SAMA? JASNĚ ŽE JO! NAVŽDY CHCI BYDLET S TEBOU A S MARUŠKOU!

ZMĚNU BERU POZITIVNĚ. CÍTÍM SE TADY UŽ SKORO VÍCE DOMA NEŽ V PRAZE. MÁ TO TU PRO MĚ JEN SAMÉ VÝHODY. JEDINÝ CO JE JINÝ JE, ŽE TO NENÍ PRAHA. JE TO TU MENŠÍ, ALE JE TU DÍKY MÝ ŠKOLE SPOUSTA MÝCH VRSTEVNÍKŮ. JINÝ JE TO V TOM, ŽE TADY BYDLÍM S KAMARÁDY A MÁM TU SVŮJ VELKEJ KRÁSNEJ POKOJ. BLBÝ JE TU V TOM, ŽE TU NEJSOU ŽÁDNÝ NONSTOPOVÝ ČÍŇANI. S RODIČI UŽ URČITĚ BYDLET NIKDY NECHCI, ALE V PLZNI ZŮSTAT TAKÉ NECHCI.

TAK DVA ROKY JSEM VNÍMALA PLZEŇ POZITIVNĚ, ALE TEĎ JE TŘETÍ ROK NA ZAČÁTKU A JSEM SPÍŠ VE STRESU, NĚJAK JSEM SI PŘESTALA ROZUMĚT S LIDMA TADY, MÁM VĚTŠINU KAMARÁDU V PRAZE. PLZEŇ JE MÍSTO, KDE STUDUJI A JÍM. PRAHA JE MÍSTO, KDE CHODÍM NA PÁRTY A MÁM PŘÍTELE, PARDUBICE JSOU DOMOV, KDE MÁM RODINU A KAM SE VŽDYCKY BUDU VRACET. DÍKY RODINĚ JE TOTO MĚSTO PRO MĚ TO NEJDŮLEŽITĚJŠÍ. RÁDA OBJEVUJU NOVÁ MÍSTA A PRAHA MĚ TEĎ NEJVÍC BAVÍ, PROTOŽE JÍ DŮKLADNĚJI OBJEVUJI A RÁDA BYCH TAM TEĎ I NA ŠKOLU.

I KDYŽ TVRDÍM, ŽE TEN MOST NEMÁM RÁD A ŽE HO NEMUSÍM, TAK BYCH ZA NĚJ NEMĚNIL. PŘECE JEN JSEM TAM STRÁVIL 20 LET SVÝHO ŽIVOTA, NARODIL JSEM SE TAM A OD TOHO SE NEMŮŽU ÚPLNĚ OPROSTIT.. ALE ZŮSTAT BYCH TAM ASI NECHTĚL. A PLZEŇ? NO PRO MĚ URČITĚ POZITIVNÍ. DOMŮ JEZDÍM PRAVIDELNĚ, NA VÍKENDY, ALE NATRVALO BYCH SE VRÁTIT NECHTĚL.. MAMINKU MÁM RÁD, ALE STAČILO.

PLZEŇ JE ŠEDIVÁ A OPREJSKANÁ A JE TU DIVNEJ VZDUCH. TAKY ČASTO CÍTÍM LIDI V TRAMVAJI. PŘÍRODA TU MOC NEKVETE. NA NERVY MI LEZE KLATOVSKÁ, JAK JE DLOUHÁ, ŠIROKÁ A ROVNÁ. VEDE K NAŠÍ SKOROPLECHOVÝ ŠKOLE, TAKOVEJ ÚSTAV. PLZEŇ MĚ OBČAS PŘEKVAPÍ, KDYŽ Z TOHO ŠEDAVA VYSKOČÍ BARVY ŽLUTÝCH TRAMVAJÍ A BARVY OBLEČENÍ MÝCH KAMARÁDŮ. SE VŠÍM JSEM UŽ CELKEM SMÍŘENÁ, ALE ZŮSTAT BYDLET V PLZNI BYCH NECHTĚLA. JE TO TU TAKOVÁ DLOUHODOBĚJŠÍ ZASTÁVKA SMĚREM NĚKAM. NEVÍM, JESTLI BY BYLA VÝHRA VRÁTIT SE DO MALEŠOVA.

TAK ZA TŘI ROKY MÁM PLZNĚ PLNÝ ZUBY. PLZEŇ FAKT NEMÁM RÁD. KDYBYCH TADY NEMĚL KAMARÁDY, TAK SE SEM VŮBEC VRACET NECHCI. TÍM ŽE ŽIJI NA KRAJI PLZNĚ TO NENÍ. JE TO PROSTĚ INDUSTRIÁLNÍ MĚSTO A NEMÁM HO RÁD. VNÍMÁM TO TAK, ŽE NA JIHU, V TÁBOŘE MÁM SVÉ KOŘENY. POCHÁZÍM OD TAMTUD, JE TO MŮJ DOMOV, TÁHNE MĚ TO TAM, ALE NEDOKÁŽU ŘÍCT JESTLI BYCH TAM CHTĚL ŽÍT NAPOŘÁD. U RODIČŮ NECHCI ZŮSTAT VÍC NEŽ TO BUDE NUTNÉ, ALE CO PŘIJDE, ŘÍCT NEDOKÁŽU.